VII. Pleje děva konopě

Václav Antonín Crha

Sklesl jelen, národ náš, v dvoustoletý spánek, vyschl zpěvodárný zdroj národních zpěvánek. Píseň česká mohla si tajně jenom toužit, vrahům svého národa musela jen sloužit. Národ, její milený, z řady volných svržen, od hostí svých nezvaných ve vazbě byl držen. Ani písma, ani slov, ani písně vzděchu v šíré vlasti nepřáno ubohému Čechu. A jen ptactvo nebeské pělo Čecha tíseň, pělo od děv zděděnou českou touhy píseň. Jen náš zpěvný skřivánek, ten předchůdce jara, věstil, že se vrátí nám naše sláva stará. Nelkej již můj národe, již i naše děvy počínají milovat český mrav a zpěvy. Již i naše dívenky poznávají tebe, jaro není daleko, již se jasní nebe. Nastane ti národe první krásný jara den, až od dívek vlastenských zpěvem budeš pozdraven!

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

342. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POBÍDNUTÍ. (Karel Sabina)
  2. Pozdravení pěvcovo. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Píseň česká. (Jan z Hvězdy)
  4. None (Václav Jaromír Picek)
  5. NA SMRT JANA PERNERA. (Karel Sabina)
  6. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. (Karel Sabina)
  7. Pramen písní. (Václav Jaromír Picek)
  8. Ke svým zpěvům úvod. (Josef Wenzig)
  9. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. TAŽNÉ PTACTVO. (Karel Sabina)