Hora matutina.

Augustin Eugen Mužík

Ó bože můj, jsem unaven, slyš ospalého srdce lkání. Mne děsí bdění, straší sen, ta chvíle mdlého vzpomínání. Již cítím každou minutou, jak ze srdce se krev mi tratí, a plachtu černou, napnutou jak prapor smrti mozkem vláti. Či v mlze smyslu, umdlení, jež mysticky mé tělo víže, ty, Pane, ve tmy odění jsi právě snad mi blíže?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1120. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. A přece vždy jen mlčelivě! (Jan Pelíšek)
  2. Jde led... (Jaroslav Vrchlický)
  3. KVĚT BOLESTI. (František Serafínský Procházka)
  4. Stejný žal. (Adolf Heyduk)
  5. Vzpomínka. (Xaver Dvořák)
  6. XX. Rozkoš. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Snad vesla kýl to zlomil se mi vratký, (Josef Holý)
  8. Přec. (Adolf Heyduk)
  9. UTONULÉ SLUNCE. (Louis Křikava)
  10. PÍSEŇ MÉHO SRDCE. (Adolf Brabec)