Vítr vane...

Augustin Eugen Mužík

Hleď na větru ty nepokojné spěchy! Toť stenání je, pláč a nářek hlasný, to země matky tajemné jsou vzdechy, jež vnikly na den jasný. Ty hvězdy v noci sklánějí se s výše a ovanuty steskem dál se nesou, mně zdá se, pak že na obloze tiše se jako slzy třesou. A moře duní, kypí ve svém hněvu, toť obr, jenž byl ze sna vzrušen náhle, a vzdechy větru v jeho děsném řevu – toť houslí zvuky táhlé. Jen mrtví dřímou tiše ve mohyle, ti nepohnou se v slastném ticha taji, a vítr, hvězdy, moře sladce, mile se na ně usmívají.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

75. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHOUNCE, ZTICHA. (Josef Václav Sládek)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  4. 8. V tajemném když světle noci (Jaromír Březanovský)
  5. HOUSLE. (Ludvík Lošťák)
  6. Deštivá noc. (Julius Alois Koráb)
  7. ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA... (Čechoslav Ostravický)
  8. NÁLADA. (Adolf Brabec)
  9. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  10. U tůně. (Alfons Breska)