HOUSLE.

Ludvík Lošťák

Za hvězdné noci májové zaslech jsem houslí tón, tak smutně, bolně zněl jich hlas, jak první lásky skon. A myslí mojí obrazy se nesly jako sny: Tu zřel jsem mládí svého stín, a v rakvi prchlé dny. A tamo zřel jsem matky tvář a slyšel její hlas, jenž děl: „Kol skráně, synu, tvé, ovine věnce čas.“ A v dálce zřel jsem oceán, jenž bouří zmítán byl, a duše má si vzpomněla na daleký svůj cíl... Tak za obrazem obraz spěl, v širou se nesa dál, a houslí tón když odumřel, má duše zpívala: já lkal a vzpomínal...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

35. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA VLNÁCH (Josef Holý)
  2. DVA ČERNÍ MOTÝLI. (Čechoslav Ostravický)
  3. II. Je krásná chvíle blouznění (Bohdan Kaminský)
  4. MATCE. (Karel Vojtěch Prokop)
  5. Duetta. (Bohdan Kaminský)
  6. Vítr vane... (Augustin Eugen Mužík)
  7. III. (Rudolf Pokorný)
  8. Sentimentální ironie. (František Sís)
  9. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  10. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)