HOUSLE.

Ludvík Lošťák

HOUSLE.
Za hvězdné noci májové zaslech jsem houslí tón, tak smutně, bolně zněl jich hlas, jak první lásky skon. A myslí mojí obrazy se nesly jako sny: Tu zřel jsem mládí svého stín, a v rakvi prchlé dny,dny. A tamo zřel jsem matky tvář a slyšel její hlas, jenž děl: „Kol skráně, synu, tvé, ovine věnce čas.“ A v dálce zřel jsem oceán, jenž bouří zmítán byl, a duše má si vzpomněla na daleký svůj cíl... 36 Tak za obrazem obraz spěl, v širou se nesa dál, a houslí tón když odumřel, má duše zpívala: já lkal a vzpomínal... 37