PŘEDTUCHA.

Ludvík Lošťák

PŘEDTUCHA.
Ať jitro jasné nebo chmurné, mé nitro žal vždy sevírá, neb cítím denně ve svém srdci, že něco ve mně umírá. A myslím-li o zpěvném mládí, jak šťastně na vše pozírá, tu opět cítím v předtuše zlé, že v srdci mém cos umírá. A v podvečer, když den zhasíná, a noc tvář Slunci zastírá, tu teprv cítím v nitru hloubi, jak Píseň v duši umírá – – – 13