SYMFONIE.

Ludvík Lošťák

SYMFONIE.
Jest nitro lidské burná Symfonie, jež světy disonancí v sobě kryje, neb v něm též tisíce se vášní vzpírá, a jedna druhou zabíjí a svírá. O válčí citů v něm jak v Symfonii, když tympany v Alegru hromem bijí, zvuk pozaunů když vichřivě se nese, a houslí pláč když v Largu k hvězdám pne se. A v bouři té se valí život, láme, hyne, jak Finale, když v gradacích se k dominantě řine; – ó Tvůrce, rci, zda srdce Tvoje bije, slyšíš-li niter lidských Symfonie?! – – – 38