LÁSCE.

LÁSCE.
Lásko, božská lásko! Tolik písní jsem o tobě slyšel, tolik vzletu, tolik krásy, ba já slýchal o tobě, vrcholem žes lidských snův, velikým žes Bohem spásy! A tu vezdy v dobách trudu spěl jsem k tobě se svou lyrou, k tobě zpěvy mé se nesly, v nadzemský tvůj hvězdný svět putoval jsem, Svatá Lásko, se zlomenou duší sirou... Moje pouť však byla marná! Hlas můj letěl jako příval bez ozvěny, bez ohlasu, pouze v nocích ropotných vichr doprovod k mým písním lkal, o zklamané lásce zpíval. 30 Marný pláč a marné vzdechy!... Nepřeješ, si Květe božský, abych bloudil v lásky luhu, za hvězd svitu se svou lyrou... Zdrť mě tedy – vrz mou Píseň v hrob, nad hrobem však skleň nám duhu! – – – 31