V HÁJI.

Ludvík Lošťák

V HÁJI.
Kdys v plnokvětém vonném kraji, ocitli jsme se spolu v stinném háji. Tys pravila: „Zde, drahý, měkký mech, tu odpočiňme sobě!“ – Já řekl: „Ano,“ – sklonil hlavu k tobě, a o nadějích příštích blouzniv všech, tvé duši pěl jsem jarní zpěvy nové, až v měkký sen tě obejmuli snové... Kéž možno vyslovit, jaks byla krásná, když slunce nádherná tvář jasná paprsky svými líbala tvůj zjev! Tu vášní požár vzplanul ve mně, a neodolav zlíbal jsem tě jemně... Tys procitla... Na tváři tvé byl hněv. – Já děl: „To byla zlatá muška smělá!“... A tys v mou náruč klesla uzardělá... 32