DVA ČERNÍ MOTÝLI.

Čechoslav Ostravický

Údolem táhly stíny, jak černých ptáků sbor a z vísky u potoka zazníval tónů chor; – jak nad rovem by matky si dítě zaštkalo, tak z tonů těch mou duši cos’ smutně volalo. Kdo as to na mne volá? – Má matka dávno spí a v jednom lůžku s otcem pod prstí země sní, mé sestry, bratři, druzi –: vše světem rozváto – – ó kdo tím hlasem smutku, kdo na mne volá to? Tu krok můj zvyklý chvatu jsem zvolnil na chvíli a zřel, jak kol se kmitli dva černí motýli; ti kolem hlavy mojí letěli se mnou dál, z nich jeden – moje bludy, z nich druhý – jejich žal – – – To ve mně mojí duše luh zdeptaný se tměl, to jezerem mých citů po vlnách stesk se chvěl, to po nivách mé duše se stíny trousily, a šerou dálkou spěli dva černí motýli...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

373. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. (Rudolf Pokorný)
  2. HOUSLE. (Ludvík Lošťák)
  3. MATCE. (Karel Vojtěch Prokop)
  4. Za soumraku. (František Táborský)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. Mluvo milá, hudbo velesladká, (František Sušil)
  7. Usnula jsem u kolébky (Marie Čacká)
  8. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  9. ZAPOMENUTÍ (Božena Benešová)
  10. PÍSEŇ RODINNÁ (Karel Toman)