Usnula jsem u kolébky

Marie Čacká

Usnula jsem u kolébky V přepodivný sen: Světili jsme v našich Čechách Velký, krásný den. Kolkolem se pletly věnce, Co jen stačil luh, Chrámy byly zotvírány, Velebil se Bůh. V tom je slyšet výskot z dáli: „Naši, naši jdou!“ A po zpěvu jsou to oni A již tady jsou. Matce synek, sestře bratr Padá v objetí, Proč mně jen můj synek drahý V náruč neletí? A již se mu v oči dívám, Hladím kadeře, V tom však slastí sen můj zmizí, Zrak se otevře. Z kolébky ty samé oči Ke mně hleděly, Jakoby, co se mi zdálo, Byly věděly. I skloním se samou slastí K svému dítěti, A líbati neustanu Reka v poupěti.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

363. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. (Rudolf Pokorný)
  2. DVA ČERNÍ MOTÝLI. (Čechoslav Ostravický)
  3. Odměna. (Adolf Heyduk)
  4. HOUSLE. (Ludvík Lošťák)
  5. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  6. Jitro. (Augustin Eugen Mužík)
  7. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  8. II. Je krásná chvíle blouznění (Bohdan Kaminský)
  9. UKOLÉBAVKA. (Ludvík Lošťák)
  10. SLOKY. (Bohdan Kaminský)