Před výkladní skříní.

Augustin Eugen Mužík

Z té skříně výkladní, kam vrhla svoji špínu má doba prohnilá, sta karrikatur svých, rej sprostých bakchantek a bursovníků smích a vtipy paňáců a blbost harlekýnů A černé obrazy všech společnosti stínů a zlatem protkaný a ozářený hřích, tvůj obraz, vznešený ty Kriste, vážný, tich, sám zírá na svět náš jak z vln černého klínu. A věru, zdá se mi, že tobě rozumím. Ve sklon dvou tisíc let tys vrátil k nám se zase a zkoumáš lidstvo to tím hloubným zrakem svým. Nač odvracíš svou tvář? Ó rci, co tobě zdá se? Ty mlčíš... pochybnost tvou duši spjala v jarmo, že krev tvá prolita přec za nás byla darmo...

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

294. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DÍLNY UMĚLCE. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Černé perly. (Augustin Eugen Mužík)
  4. SIROTEK. (Václav Jaromír Picek)
  5. S Danteovým „Novým životem“. (Jaroslav Vrchlický)
  6. None (Antonín Klášterský)
  7. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  8. Proroctví. (František Cajthaml-Liberté)
  9. KRÁSE. (Jaroslav Vrchlický)
  10. FR. HERITESOVI. (Antonín Klášterský)