Popohání volky svoje

Jan Neruda

Popohání volky svoje stále k rychlejšímu kroku; sotva že mu ruka stačí, jak je bičem pošlehává: spřež však volně kráčí dále. „Ale, ale volouškové, styděl bych se, vždyť se zdá pak, že nemáte ani srdce! Vždyť přec víte, že mám holku, a že scházíme se tajně jenom jednou za den celý na chvilku jen u studánky – ach ta chvilka, jak je sladká! Nepospíšíte-li sobě, nezastihneme jí více. Styděl bych se, vždyť se zdá pak, že nemáte ani srdce!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

958. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V. ORÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  2. VOLCI. (Josef Václav Sládek)
  3. II. Shovívavý. (František Serafínský Procházka)
  4. Selské písničky. (Josef František Karas)
  5. ČESKÉ OBRÁZKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  6. XX. CHYTRÝ HOLEČEK. (František Serafínský Procházka)
  7. Sám a sám. (Rudolf Bort)
  8. VELKÝ PÁN. (Adolf Heyduk)
  9. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  10. Píseň oráčova. (František Chládek)