VOLCI.

Josef Václav Sládek

Na své volky vzpomínám zapřažené k pluhu, jak jsou s ním tak věrných tré, nerozlučných druhů. Jak mi v poli orají, jak mi s pole klidí; – však si lásky zaslouží někdy víc než lidi! Pro to dílo klopotné, stálé, mlčenlivé, pro ty svoje poctivé oči trpělivé.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

466. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Popohání volky svoje (Jan Neruda)
  2. V. ORÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  3. Píseň oráčova. (František Chládek)
  4. Selské písničky. (Josef František Karas)
  5. VELKÝ PÁN. (Adolf Heyduk)
  6. AŤ ŽEBRÁ TŘEBA! (Vladimír Houdek)
  7. XIII.   POCTA NEUŽITEČNÉMU. (Richard Weiner)
  8. Což se těším v nejhlubší své duši, (František Sušil)
  9. Brdy. (Antonín Klášterský)
  10. POLE. (Josef Václav Sládek)