ADAM

Jan Neruda

Den soudný! Zem se rozevřena šklebí, trub hromy letí světem, bijou k nebi, jež v jasu se jak zlatá brána klene; a bílé lidstvo spěchá v houfném chvatu, jak bouř, když bílé páry krajem žene, k soudnímu místu, skalám Josafatu. Bůh zasedl, mráz šírým lidstvem běží. „Kde mešká Adam, což snad ještě leží!?“ Však Adama již anděl Uriel skrz němé řady k stupňům trůnu vede, a otec Adam – jak by před trestem se chvěl – má oči splašené a tváře bledé. „On nespal již, však lestně oči svíral a ruce mé se ze vší síly vzpíral!“ Vtom Adam padl k zemi, na kolena, práh trůnu čelem bije, žalně stená: „Ach, pane, pane, milostivě hleď, a vzpomeň, co se stalo v onom čase – já sice nevím, proč mě budíš teď, však bojím se, že oženíš mne zase!“

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

382. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TEMPO ŽIVOTA. (Josef Svatopluk Machar)
  2. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  3. KDYŽ LETÍ BÍLÁ OBLAKA... (Josef Svatopluk Machar)
  4. Zjevení u rajské brány. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÁN. (J. B. Polom)
  6. RYCHLÍKEM Z PRAHY. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Jeptišky. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Z lomů. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PÍSEŇ STROJVŮDCOVA. (Ferdinand Tomek)
  10. XXXIII. Černý vůz se padlým sněhem (Jan Neruda)