Ticho – jako ráno v dálném poli,

Jan Neruda

Ticho – jako ráno v dálném poli, Ticho – jako ráno v dálném poli,
kdesi jenom o kov hruda zvoní, – aj to stařec, – opřen o lopatu k zemi shrblá záda pracně kloní.
„Nevíš, kde zde přítel leží?“ – „Čím byl?“ „Čím měl býti, blázne, – člověkem!“ „A jak umřel?“ – „Puklo mu jen srdce, že mu oplatila lásku nevděkem!“ „A kdy skonal?“ – „Není dávno tomu!“ „Kde by asi ležel, nevím víc; neboť věřte, kterým srdce puklo, že jich leží tuto na tisíc.“ 3