Líhávali na jednom jsme loži,

Jan Neruda

Líhávali na jednom jsme loži, Líhávali na jednom jsme loži,
a tys horlil pro mou netečnosť, kdežto bažit po tvých idealech vadila mně pouhá skutečnosť. A ta skutečnosť juž shromáždila tisícerých v krátkém žití bolů, srdce vadne, brzo, nejspíš brzo poležíme sobě opět spolu. 7

Denn alle Poesie ist tiefes Klagen,

Ist des gefangnen Adlers Flügelschlagen,

Ein Wächteraufschrei bei des Morgens Grauen,

Sie stirbt, wenn wir des Lichts Erfüllung schauen.

– – – – – – – – –

Wenn diese Erde einst ihr Pfingstfest feiert,

Dann singt die Poesie ihr letztes Lied.

Alfred Meissner.

[9]

Kniha Hřbitovní kvítí (1858)
Autor Jan Neruda

Další vydání

Líhávali na jednom jsme loži, v knize Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)