X. Tichý růvek leží pozapadlý,

Jan Neruda

X.
Tichý růvek leží pozapadlý, Tichý růvek leží pozapadlý,
vůkol země suchá juž se sbořila: dávno rakev spadla na trup svadlý, dávno země trup ten v popel změnila. Oj tu hádě na tré rozdělené – zdrhlé věčnosti znak v zem se potácí; tu zas dřevo kříže opuchřené div že mrtvých juž se dechem neskácí. Splítej lýkem hebkým kvítí ladné, – sotva pouvážeš, kvítka zpráchněla – Věčnosť! Víra! – Věnec zdaž nesvadne, kterýž spletla nám zde ruka umělá? Souhvězdí nás vede jedno luzné po života různolící planině; blahý’s poutče! bludičky co svůzné konečněli s tebou v jámě nezhyne. 21

Kniha Hřbitovní kvítí (1858)
Autor Jan Neruda

Další vydání

X. Tichý růvek leží pozapadlý, v knize Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)