X. Tichý růvek leží pozapadlý,

Jan Neruda

Tichý růvek leží pozapadlý, vůkol země suchá juž se sbořila: dávno rakev spadla na trup svadlý, dávno země trup ten v popel změnila. Oj tu hádě na tré rozdělené – zdrhlé věčnosti znak v zem se potácí; tu zas dřevo kříže opuchřené div že mrtvých juž se dechem neskácí. Splítej lýkem hebkým kvítí ladné, – sotva pouvážeš, kvítka zpráchněla – Věčnosť! Víra! – Věnec zdaž nesvadne, kterýž spletla nám zde ruka umělá? Souhvězdí nás vede jedno luzné po života různolící planině; blahý’s poutče! bludičky co svůzné konečněli s tebou v jámě nezhyne.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

288. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dítěcý hrob. (Karel Sudimír Šnajdr)
  2. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  3. VÍTR, OBŘADNÍK HROBŮ (Antonín Sova)
  4. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  5. OPUŠTĚNÝ HŘBITOV (Antonín Klášterský)
  6. MOTIV KRAJINNÝ. (Adolf Racek)
  7. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  8. Pohřeb. (Adolf Heyduk)
  9. MYSTERIUM VELKONOČNÍ. (Emanuel Čenkov)
  10. Osika. (Augustin Eugen Mužík)