XXVIII. Láska shořela jak tenká svíce,

Jan Neruda

XXVIII.
Láska shořela jak tenká svíce,
Láska shořela jak tenká svíce,
která ve průvanu zaplála, řek’ jsem jí, že necítím nic více, ona hloupě pro to plakala.
Zaštkála, že obecně juž ví se, že jsem u jiných juž býval dareba, pravila, že jistě utopí se, že jí více žití netřeba. Rozběhla se a já osel za ní, moh’ jsem klidně zůstat seděti, o utopení že ani zdání, moh’ jsem tenkráte juž věděti. 40