XXXVI Nad rovečkem malým živá kostra sedí

Jan Neruda

XXXVI
Nad rovečkem malým živá kostra sedí
Nad rovečkem malým živá kostra sedí
krásná to kdys žena ve želu: ležíť radovánek bez otce zde dítě, – mělať matka mnoho manželů.
Manželů, již z lící sotva porozkvětlých růže nevinnosti slíbali, a když lístky seschlé v bláto opadaly ještě v smíchu po nich šlapali. Nesuď nebohé té, dokud neslouchal jsi, jakou osud zpíval píseň jí, jinde bajader snad zas by v svatých chrámích hanba její došla zšlechtění. 48