L. Milosť! – Můž-li slavík jemný mnohým

Jan Neruda

L.
Milosť! – Můž-li slavík jemný mnohým
Milosť! – Můž-li slavík jemný mnohým
krásnějšího slova zapěti? může-li však noční šedá sova hrůznějšího také úpěti? – –
Strom bych žití svého v zemi vsadil, krví vřelou denně zalíval, tlukotem ho srdce okopával, aby s časem stejně prospíval. A kdy prsou hrany vyzvánějí, že jsem smrť si pracně vydobil, ze stromu bych sestárlého sobě motyku a prkna vyrobil. Motykou a prkny připravil si jámu, lůžko, jež mne pohostí, o kéž víchr jámu sám zaváje! jiných žádných nechci milostí. 62