Ask*)

Jan Neruda

Ask, první člověk, stvořen byl už chvíli a nižší bohové se hněvali, když mlčky na Aska se dívali. – „Proč, pane, nevybíral’s s větší pílí, proč ze dřeva jsi Aska urobil; proč neztopil’s ho ve své krásné záři, vždyť výraz dal’s i zvěře němé tváři, když jsi ji pestrou barvou ozdobil?!“ Bůh Odin trochu klobouk pošinul a jediným svým okem pokynul. „Hej ticho, hoši! nebo do vás peru! Což z toho, jakou látku sobě beru? Já nechal v špalku všechnu jarní šťávu, ta bude věčným jarem k výši stoupat a za ovocem hned zas síla poupat ověnčí Askových potomků hlavu. Ta míza nedá nikdy pokoje, vždy znovu bude člověk zase zkvítat a nových jar zas nové výboje ve věčný věnec věčně sobě splítat. Však Ask pak sobě omaluje sám, ty výrazu teď prázdné mrtvé tváře a v oku zkušenosti vzplane záře, že vzroste z toho strach i závisť nám!“

Patří do shluku

karafiát, povídačka, růže, kráska, proslov, konvalinka, fialinka, rozkvítat, kvítí, zvadnout

82. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLVI. Na stolci když zlatoskvělém sedí (František Jaroslav Kamenický)
  2. KNÍŽECÍ SOUD. (Vítězslav Hálek)
  3. Reminiscence (Karel Hlaváček)
  4. Přemýšlení o přírodě. (Antonín Koukl)
  5. DŮM TRIUMFU (Viktor Dyk)
  6. 255. „Vane duch kde chce.“ (Jan Petr Jordan)
  7. XXXII. (II. sonet Shakespearův.) (Antonín Macek)
  8. Zrcadlo. (Eliška Krásnohorská)
  9. spálený strom (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Nikdo po nás nevešel tam... (Růžena Jesenská)