Moje láska, vdova mladá,

Jan Neruda

Moje láska, vdova mladá, ruce svoje k prsoum skládá, pláče nad sirotky svými, nad truchlými dětmi tvými: nad lesem, jenž nyní vzdychá – kde jsme spolu šeptávali, nad loukou, jež nyní tichá – kde jsme bujně zpívávali, nad domkem, jenž opuštěný a v němž němé nyní stěny, a v němž okno – vdoví oko, jímž jsme se kdys vdívávali v modré nebe přehluboko.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

590. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÍR DOMOVA. (Emanuel z Čenkova)
  2. SERENADA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. Vítr v listopadu. (Josef Václav Sládek)
  5. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  6. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 17. Ó hudbo lesa čarovná, (Vojtěch Pakosta)
  8. SENTIMENTÁLNÍ. (František Taufer)
  9. Zde už se obrať, dítě mé, (Gustav Dörfl)
  10. NA VLNÁCH (Josef Holý)