Moje srdce jest jak pozdní podzim zvadlý,
Jan Neruda
Básně v knize Knihy veršů:
- Divoký zvuk.
- Kolovrátek.
- O Šimonu Lomnickém.
- Jeník
- Mrtvá nevěsta.
- Matka
- Rubáš
- Nestálí druhové
- Žena
- V zemi Mokha
- Dobrovolník
- Slaměný vínek
- Skočme, hochu!
- Před fortnou milosrdných
- Dědova mísa
- Otrhánek
- Romance
- Průvod
- Při balletu
- Doňa Anna
- Jako do skoku
- Oběšenec
- O třech kolech
- Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik
- Ask*)
- Allegorije
- Vzduchem hučí to a zvoní,
- Těch žhavých zvuků umíráčka,
- Otec pomalu umírá
- Dále, chaso pomáhačská,
- Nad hlubokým, tmavým hrobem
- Otce zde už pochovali
- Mne to už zase, otče můj,
- Milovali jsme se, otče,
- Já ležel na rov natažen
- Kéž dobudu si jmena věčného,
- Proto mně draha tak
- Ze všeho jediná
- Dí matka: „Ty prý písničky
- V sobě jen a mlčky nesu,
- Má matka někdy čítává
- Znáš, matko drahá, překrásnou tu báji
- Nic nemáš víc, vše dala’s mně,
- Už přišel, matičko, Tvůj zimní čas,
- Neslyšel jsem Tě zazpívat,
- Zakoupila’s místo,
- Co já zde pěju v bájném lásky dómu,
- „Budiž světlo!“ šumí mrtvou nocí –
- Vzhůru o hvězdu v hru zbujnou s nebem!
- V kotouči jsme kolem plesajících
- Ty’s mně byla milá melodie
- Vysoká mně byla’s píseň lásky,
- Jak si květy s sluncem pohrávají,
- Mého ducha bujné horování
- Nevím, co mně lásku dobylo:
- Neznám věčně žíznit, v nouzi neunavit,
- Dalo nebe bratry, dalo lásku,
- Srdce mé jak struna vetchá puká,
- Mně jest jak otci v zoufalství,
- Kdo může oko zarositi bolem,
- Ben Akiba věhlasný děl:
- Jako perleť lesklá, zrcadelná
- Již se ta zima milená
- Kdo už více jar těch přežil,
- Vichr nade krovem hučí,
- Nevím, proč ta země posud
- Tak divně jaro počínává –
- Pašijní píseň, perlo lidstva bolu,
- Zas bude parno jarní zrát
- Nevím, mám-li milovat,
- Byl jednou mládec, miloval,
- Rychle hlava myslí,
- Za ty krásné city,
- Nový život jaro lije
- Ležím v bujném, pestrém drnu,
- Psal jsem v pošmourné své písně
- O těš se z jara, třeba by
- Led zmizel, řeka volna zase
- Řekněte mně, větrové vy,
- V krátku přijdou horcí dnové
- Což, Loretánské zvonky,
- Dřív více písní znaly
- Co dítě jsem je slýchal
- Podřimlo i moje srdce
- Bázliv v proud se blaha dívám
- Jen ty tony scházející
- Hochu, malý hochu
- Kdož jí poví
- Vyletěl skřivánek z pole
- Což jsi zpěv svůj zakopala
- Stará chatrč
- U studánky
- Koho miluju? Aj jmeno toho
- Vy nechcete, bych za ním chodila?
- Divíš se těm perlám v šátku mém?
- Říkali, že’s srdcí zlodějem!
- Jaktě živa jsem to neviděla,
- Dost dlouho jsem ten klíček nosila,
- Aj, každý člověk má prý srdce troje,
- Co otce svého chci tě poslouchat,
- Nevím, zdaž mne políbením zbudil –
- Dej mně své srdce, drahý, prosím – prosím,
- Žlutá voda, žluté nebe,
- Zdaž jsi slz mých nezatušil,
- Moje láska, vdova mladá,
- Umru touhou, není pochybnosti,
- Připoutány jsou mé ruce
- Na krajinu padla první letos mlha –
- Můj první máj, můj první máj,
- Evangelium své lásky
- Máj tak krásný, jak jen první
- Pláče matka nade hrobem:
- Na rozcestí jinoch bledý
- Z hrobu volá mrtvá láska
- Každá písnička ta malá
- Z tvých vlasů ruka přírody
- Aj, jak se víno červené
- Pojď, Míno, sem a na klín můj,
- Ten český granát ohnivý
- Mé víno je tak ohnivé!
- Vím, proč se vína bojíte –
- Kdo nikdy víno nezkusil,
- Každého jara kmeny rév
- Já Němcům jenom závidím
- Už věřím tomu, víno že
- Ve první knize moudrosti
- Jen smějte se, že v křivo jdu,
- Já nechci nikdy pivo pít,
- O nechte mne v mé hospůdce
- Kdo’s ještě schopen vnitřně žít,
- Ach vnitřní život – život sám,
- Jen vnitřní život – svatý klid,
- Zevnitřní svět má pestrý háv
- Jen dovedeš-li vnitřně žít,
- Zapěl jsem píseň poslední
- Starý dům
- Zas v dumání jsem prožil den,
- Duch můj jak tichý větérek
- Proč neumírám, dokud teď
- Ach jakž to srdce divně v prsou bije!
- Když nás srdce pobolívá,
- Mocná řeka krve proudí
- V mém srdci je už mrtvo tak,
- Teď každý žijem truchle pro sebe,
- To jaro letos ani nepřichází,
- Jen matko „Náděj“ zůstaňte,
- Milosť! – Můž-li jemný slavík mnohým
- To věčné bolův polykání,
- Shlížela se vrba u potoku,
- Až umru, přátelé, kéž je to dnes,
- Co jest láska? Divná smíšenina
- Tak velemoudře ze záhonu
- „Povždy znovu pochybuju,
- Láska shořela jak tenká svíce,
- Zde ležím churav horkém na loži
- Moje srdce jest jak pozdní podzim zvadlý,
- Blázny jsem si dělal z hezké děvy,
- Znám vás prsa pěvná, tužná,
- Vy děti lásky, chudé písně moje,
- Jsemli syn neb cizím Apollinu,
- Však znám ten lid, jenž nožem pytvy hnusné
- Mnoho bolů v tomto světě,
- Lehko nyní zamilovanému,
- Nalykav se prachu z lidské hlíny,
- Poezie žila, dokud každý
- Na vršíku dům stál bláznů. –
- Co jest slza? Skvostná karbunkule
- Co jest země? Mocná báně
- Jaký bujný ples na živém stromu!
- O Dušičkách na hřbitově větřík
- Za mřížemi rovy v stejné řadě,
- Nač zde sklonných vrbin u ohradě
- Bleskosvodům společenských bouří,
- Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,
- Nebe šíré obléklo šat šedý,
- Já věru lituju všech našich „bohů“!
- Stojí ostrov pustý pokraj moře,
- Valí proud se světem bystrý, ostrý,
- Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,
- Neplač, neplač, brachu, nenaříkej,
- Rád bych zapěl novou bujnou píseň
- Což chcete s naší lůzou zmalátnělou
- V vlasti jsem a předce divná tužba
- My neumíme ještě umírat
- A chceš-li ještě, osude,
- Náš lid jest jako žid! Dej těžké břímě,
- Předlouho tíží osudův nás ruka,
- Aj z čeho asi musí být
- My celý svět jsme bili v tvář
- V každém zvonu srdce
- Věř mně, děvo, že jsi churava!
- Ty’s jako kytka z krajin tropických,
- Nehněvej se, že se Tobě směju,
- Jen mne kopej, milko, jen mne trýzni,
- Zdá se mně věru tancem být Tvá láska!
- Poslání na Slovensko
- Karlu Havlíčkovi Borovskému
- Ve východní záři