I. Již lučina je zkosena,

Jan Neruda

Již lučina je zkosena, jaká to, jaká vůně! hle, klásky blednou, blednou stony, a nad tím celý oblak vonný se vznáší jak by z bájné tůně. Ach takhle, pěvče, zahynout jako ta luční tráva! Ret bledni již, Tvůj skon Ti věště, a na něm nechť Ti píseň ještě v omamnou sloku povyzrává.

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

40. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 48. Vichru jekem různá skryté moutí (Jan Kollár)
  2. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  3. 80. Lampa bledne, oknem tichá leje (Jan Kollár)
  4. 34. Temnou nocí pěvec (Jaromír Březanovský)
  5. Na Kollára. (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. Tak z hloubi nitra písní v duši vzplát, (Jaroslav Vrchlický)
  7. 42. Kam se medle zástup tento shání? (Jan Kollár)
  8. IN MEMORIAM S. Č. (Viktor Dyk)
  9. PODZIM. (Václav Jaromír Picek)
  10. 47. Moje lýra. (Jan Slavomír Tomíček)