ŽENSKÝ PORTRÉT GAINSBOROUGHŮV

Stanislav Kostka Neumann

ŽENSKÝ PORTRÉT
GAINSBOROUGHŮV

[67] V rozkošném soumraku hudba stlumená chválí poněkud sentimentálně kouzlo vznešené něhy. Myšlenkou, která burcuje, ni vášní, která pálí, snů měkkých netají cudné, nevinné sněhy. Pojď, lásko, ztichounka, diskrétně drobnými kroky, plachosti dívčí očka vstříc se ti usmívají z oválu nadechlého, a útlé jsou její boky, a křehkou vegetací kadeře její se zdají. Jsi očekávána, lásko, gracií pozasněnou a melancholií touhy, jež v ženu mění nechtíc koketku s naivním srdcem, než za zelenou stěnou kdes v parku dobude ji upřímný venkovský šlechtic. Vše je tu citlivé, něžné, líbezné a křehké, a s intelektem bojovnic nikdo nesmlouvá tu. Pod rafinovaným hedvábím, jež jako pel je lehké, srdéčko prosté bije bez nebezpečného chvatu. V soumraku ztlumená hudba kouzlo gracie chválí, Mozartův menuet v dáli. 68