TOUHA

Stanislav Kostka Neumann

Na letním slunci mocnou touhou hoří do šarlatova rudá libela, ta vodní žínka tůní, kde se boří bludného chodce noha nesmělá. A touha ta i tělo její moří, že vyzáblé je... Jak ta libela já toužím... Tys však o mém velkém hoři ni vzdechu z úst mých neuslyšela. A odvane-li vítr podzimní libelu štíhlou, touhu její s ní – mé lásky touha s časem nepluje. Až jednou jak má žena vejdeš k nám, já láskou svou tě k sobě připoutám jak proutečkem, jenž plný lepu je.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

423. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  2. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  3. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. Vodník. (Ladislav Quis)
  5. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Na břehu černé strouhy. (František Taufer)
  7. V skalách. (Jan Červenka)
  8. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  9. DECH. (Antonín Klášterský)
  10. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)