ZPĚV SVĚTEL Z NEVĚSTINCŮ

Stanislav Kostka Neumann

Nezveme občana, který mimo se plíží s holí svou silnou a s bouřkou na hlavě, nezveme studenta, jejž srdce tíží, nezveme dělníka, jenž hledí pátravě, nezveme sen a nezveme mužství, rozpakům neslibujeme lásky ni dobrodružství – nezveme vojáka, jenž přímo míří, ni tebe, blázne se soucitnýma rtoma, nezveme opilce, jenž se světem víří, ni povalovače, jenž tu jako doma, nezveme nikoho a nevoláme, my neslibujeme, nelákáme – svítíme. V hlubokých uličkách v temnu a na dně tvoříme vředy, horečně planoucí, poněvadž kuplíři zbarvují zrádně chlad našich plamenů na vášeň horoucí, ale my konáme půlnoční svou práci bez lásky, bez vášně jako stroje žací: jednoho po druhém, když na dosah stane, klademe s klidem hrobníků-starců na máry lásky, z nichž smutná neřest vane, nejsouce z lupičů ani z dárců, sloužíme na povel fabrickému chodu, jenž by snad zšílel bez našich doprovodů – svítíme. Jsme smutná světla unavená vezdy, jak zmučen stále připadá nám svět, jsme uvězněné, neduživé hvězdy, zavřené v tančící, špinavý lazaret; za zpěvu, jenž se podobá stonu, za hluku lidských i kovových gramofonů z ručky do ručky kolem jdou těla k podivné, nečisté vivisekci, neřestné ruce a nestoudná čela zbloudilým dávají bolestnou lekci, my však tu nejsme neřestí ni ctností, a smutek náš je smutkem povinnosti – svítíme. Nezveme nikoho v dosah kruté pasti, my osvětlujeme jen nitro peleší, a neslibujíce radostí ni slastí, že jsme tu, aspoň na tmu nikdo nehřeší. Nezveme občana, jinocha ni blázna, krok nepoháníme, když rozmýšlí se vázna, svítíme, vidíš, obrať se, chceš-li; vidíš-li růže, kde šminka jen rdí se, béřeš-li za zlato zlámanou grešli, za sladké ovoce padavky na lesklé míse, my, světla smutná, smyslů ti nekalíme, my nelákáme ani nebráníme – svítíme.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

412. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ELEKTRICKOU TRAMWAYÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  2. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  3. IMPROMPTU. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Z ruchu života. (František Cajthaml-Liberté)
  5. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  6. ODJEZD VOJÁKŮ. (Antonín Sova)
  7. 30. Procitnutí. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. Ve vlaku. (Ferdinand Písecký)
  9. HAKATÉ. (Antonín Klášterský)
  10. Náš domov. ( K. Egor)