ELEKTRICKOU TRAMWAYÍ

Stanislav Kostka Neumann

Jede se fičí z nádraží na draží(Na) Naprosto nic mi nepřeží(Na) ta tlačenice ten shon(Na) či mi radost účast moje(Na) uprostřed leho roje(Na) a že nám v čele bije zvon(Na) s rozkoší tisknut jsem tisknu(Na) a veselos div nezavýsknu(Na) když stanouce hned se hneme(Na) a komu ujedeme(Na) Nejsme tu pouze voci(Na) k nám my se tisknou měšťáci(Na) švadlenky studenti(Na) a všichni jsou tak tuze svěží(Na) i konduktérka kte stěží(Na) se pro a breben(Na) Čtu firmy štíty a pisy(Na) jako když na tom vi(Na) ja štěs po kterém prá slídím(Na) v příbytky oknem do krá skřími(Na) na skok se vrhám věr se všemi(Na) a rád že opět je vidím(Na) nezná zná(Na) tiše se na sebe usmíme(Na) A tiše se usmívám na lidské pentle a klubka(Na) jak se tak svinu rozvinu(Na) po skvělých třídách kde skví se života slupka(Na) a tajem try v shony a shluky du(Na) tiše se usmívám na ci pros zcela(Na) všednosti pad civilisace(Na) shle vlna mne rozechvěla(Na) ruch zaplavil mne chuť do práce(Na) neboť hle přicházím z divokých Trantárií(Na) z dnů tuláckých ze skal zmi(Na) a z podivných strá(Na) že oči široce otrám vida(Na) jak v ma kavár poklid sní(Na) manželská dvojice(Na) s pečivem vu je na čepice(Na) sem mi za(Na) A na pest benly(Na) reklamy vese bás(Na) ktemi věšt tabule zaplály(Na) dnes obzvlášt krás(Na) nesmíme zapomenouti(Na) květnatým proslovem(Na) to ta mne na pouti(Na) za novým domovem(Na) Je mi tak dobře přes to že špat sedím(Na) ostatně všecek jsem hlav zrak(Na) do tříd a měs nadše hledím(Na) jako bych letěl do oblak(Na) Průhledy nekoneč buďte mi pozdraveny(Na) fady ze štuku cihlo stěny(Na) pace chrámy banky(Na) zcela jsem zapomněl jak jste mi zhořkly kdys(Na) že te ve tváři potměši rys(Na) listuji Město ři čtu stránky(Na) tolika úsměvem(Na) úpl fascinován jsem(Na) Jede se Městem K Západu se vracím(Na) mnoho jsem získal aniž teď ztrácím(Na) syt puto a ciziny(Na) tám tedy krás a oblud celku(Na) jenž stej dychtíš po ctnostech jako po dělku(Na) vezmu se světly se stíny(Na) jsem li k práci a k zápasu silen(Na) frivol gesto tvé mne netkne se již(Na) řím k horlivosti tvých len(Na) k světlům jež roznítíš(Na)

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

170. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATBA V SALCBURKU (Karel Hugo Hilar)
  2. ZPĚV SVĚTEL Z NEVĚSTINCŮ (Stanislav Kostka Neumann)
  3. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  4. Z VLAKU. (Josef Svatopluk Machar)
  5. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  6. VÝMLUVY (Karel Dostál-Lutinov)
  7. X. TO, PROSÍM, NEDOVOLÍ PŘEDPISY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. OPUŠTĚNÝ LOM. (Otakar Theer)
  9. DOJEM (Viktor Dyk)
  10. ZAČÁTEK A KONCE (Karel Dostál-Lutinov)