SONET O MÉM OTCI.

Adolf Bohuslav Dostal

Můj otec je už stár a už mě neomýlí(J6f) krok jeho lehký tak a pružná postava(J6m) a v očích energie mladá poutavá(J6m) den jeho slunný už se do červánků chýlí(J6f) Jde za ním duše má Jsou utišeny síly(J6f) jichž odlesk hladinou jen lehce pohrává(J6m) a tichá obloha se klene modravá(J6m) tu nad stopami jež se v cestu kdysi vryly(J6f) Je v podvečeru tom v podzimním usmíření(J6f) jímavý slavný klid a resignace měkká(J6f) a všechny reflexe se citem orosí(J6m) A já syn osláblý a na pokraji mření(J6f) jsem najednou mu blíž jenž na svůj večer čeká(J6f) Stišení podzimní v náš kraj už ulehlo si(J6f)

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

827. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutný večer. (Antonín Klášterský)
  2. None (Karel Babánek)
  3. 55. Na sněhu stíny havranů (Josef Kuchař)
  4. V nemoci. (Adolf Heyduk)
  5. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. V zátiší. (Xaver Dvořák)
  8. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. 36. Zvadnou jara, pomrou léta, (Jaromír Březanovský)
  10. Blud. (Adolf Heyduk)