Smutný večer.

Antonín Klášterský

Od svého otce mrtvoly jsem šel, to bylo z jara, ale příliš záhy; a večer byl a šeřil se a tměl, a drobný sníh se sypal v ulic dráhy. To bylo jaro! Místo květů sníh a místo slunce těžká chladná mlha, a co má oko vzpláti v nadějích, jen slzami se zalívá a vlhá. Já šel jsem, šel, ne, potácel se dál, kam, Bože, kam, kam bludný krok svůj vésti?... Kdes kolovrátek živou píseň hrál, a někdo kolem smál se, v srdci štěstí. Dál, bolí to, a kdo můj slyší vzdech? Jak nezraněn tak žitím projdeš stěží! A nač ten celý shon a ruch a spěch, když on tam doma klidně, tiše leží?! A tmělo se i v duši mé vždy víc, a svítilny, jež táhly se kol v dáli, jak při pohřbu zář pochodní a svíc mi v smutné mlze podvečerní plály.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

98. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONET O MÉM OTCI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. 55. Na sněhu stíny havranů (Josef Kuchař)
  3. Podzim na horách. ( K. Egor)
  4. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  5. O NEROZKVETLÉM PŘÁTELSTVÍ (Antonín Sova)
  6. V KVĚTNU 1901. (Antonín Klášterský)
  7. ZIMNÍ ODPOLEDNE. (František Taufer)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  10. Poslední květ. (Antonín Klášterský)