IV. Je letní večer. Stmívá se. Hasne i moje cela,

Stanislav Kostka Neumann

Je letní večer. Stmívá se. Hasne i moje cela, jež na mnohé prý hříchy zapomněla, jak svědčí písmena, data do dveří vrytá. I tomuhle národu někde v dáli svítá. I tomuhle národu stisk ruky kyne vřelý... Vedle se vězňové rozepěli, táhlými hlasy táhlé písně, ty vojanské lásky, ty horácké tísně, leckterou pravdu, mnohou lež – a „Rudý prapor“ též. Je letní večer. Však povyk dvorů a domů nepodleh ještě soumraku tomu, směs hlasů a zvuků, nepřátelská, doléhá ke mně, a zdá se mi, jakobych vězeň byl celé zákeřné země. Hluk roste, roste, děti křičí, matky hubují. Zda asi také dnes někde se lidé milují? Hluk roste. Klavír zavzlykal marně. I kuželky kdesi hrají. A jednotvárně jim k tomu vrže, vrčí protivný gramofon. Mé srdce je divoký zvon... Je letní večer. Zas dlouhými kroky celu svou měřím, chvílemi pod oknem vzduchu své plíce svěřím, vzduchu, jenž trochu páchne a trochu chladí. Oh, tichý vězni, řekni: Umřelo mládí?... Je ticho skoro již. Setmělo všechno. A já dnes nechci již pranic a pranikam, do bídy nechci, nechci se prát... Jen spát a spát... A „Bože, cara“ vrčí gramofon.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

790. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

Hudba teplé noci. (Antonín Sova)
PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
DOMOV (Božena Benešová)
PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
XXVI. Hlas přírody. (Jaroslav Vrchlický)
Poslední dny. (Stanislav Kostka Neumann)
ŘÍJEN (Arnošt Ráž)
KŘÍŽ HŘBITOVA. (Emanuel z Čenkova)
OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ (Jaroslav Vrchlický)
SUCHÝ ŽLEB. (Josef Holý)