4.   Pod verandou jsme seděli skoro sami

Stanislav Kostka Neumann

Pod verandou jsme seděli skoro sami pod zasklenou verandou hostince v sadech. Podzimek dráždivé vůně splýval s námi, a všechno mělo jeho modravý nádech, když četla’s mi Andrejeva. V poslední zeleni se koupali kosi, déšť teplý a tichý se pomalu drolil a listí rezivé, jež chlad září kosí, a stoly, pěšiny mlžným leskem polil, když četla’s mi Andrejeva. Tvá ruka měkká a teplá na mé snila, až dveřmi dokořán vešla rozkoš cudná a smysly zmučené blahem opojila, že hořké krůpěje skrčily se u dna, když četla’s mi Andrejeva.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

201. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Korotev. (Julius Zeyer)
  2. KVÍTÍ U CESTY (Jaroslav Vrchlický)
  3. NA PODZIM TOHO ROKU (Hermor Lilia)
  4. Pod kmenem buku. (Jan Červenka)
  5. MOUCHA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Snění v lese. (Alois Škampa)
  7. V jeseni. (Vojtěch Pakosta)
  8. PŘIJĎ, PODZIME! (Antonín Sova)
  9. Hrozny. (Alfons Breska)
  10. Idylla hřbitovní. (Jaroslav Vrchlický)