4. Pod verandou jsme seděli skoro sami

Stanislav Kostka Neumann

4.

Pod verandou jsme seděli skoro sami Pod verandou jsme seděli skoro sami
pod zasklenou verandou hostince v sadech. Podzimek dráždivé vůně splýval s námi, a všechno mělo jeho modravý nádechnádech, když četla’s mi Andrejeva. V poslední zeleni se koupali kosi, déšť teplý a tichý se pomalu drolil a listí rezivé, jež chlad září kosí, a stoly, pěšiny mlžným leskem polil, když četla’s mi Andrejeva. Tvá ruka měkká a teplá na mé snilasnila, až dveřmi dokořán vešla rozkoš cudná a smysly zmučené blahem opojila, že hořké krůpěje skrčily se u dna, když četla’s mi Andrejeva. 29

Kniha Hrst květů z různých sezón (1907)
Autor Stanislav Kostka Neumann

Další vydání

4. Pod verandou jsme seděli skoro sami v knize Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)