5.   Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,

Stanislav Kostka Neumann

5.

Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,
Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,
na zašlé mrazy nemyslí teplá jarní noc, a každý květ, byť zavřel se, čeká sladká jasna, ví, že mu rosa, světlo, žár, přijdou na pomoc.
Jsou barvy pro nás v poupatech, barvy, vůně, tvary, den přijde jejich rozpuku náhle, nečekán; pro naše mládí nezhyne slunce plápol starý ni ptáci, klasy, vody, les, šťastných větrů van. Jen hlavu vzhůru, milenko, zítřek patří kráse, jež narodí se ze světla čistých lásky gest; po jarní bouři celý kraj zahýří se v jase a květů měkkou záplavou zbělí písek cest. 30