3.   Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,

Stanislav Kostka Neumann

3.

Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
má slunce ještě vůli zahřívat, nu, a já hřeji tělíčko své chudé na cestě doubím, které mám tak rád.
Života štěstí, slyším zpívat štěstí ve větru, jímž mne podzim celuje, a jenž si lesem volnou cestu klestí, že listí směje se a tancuje. A myslím na všechno, co ještě snesu, na rány, polibky a naděje... Až zemru, zaneste mě v náruč lesu, tam ztuhlé srdce znova okřeje. 45