10. Pojď, milenko a ženo, v les,

Stanislav Kostka Neumann

10.

Pojď, milenko a ženo, v les, Pojď, milenko a ženo, v les,
je tolik sladký jarní den. Čím zoufalej’ jsem k zemi kles’ a zradil vlastní sen, tím pevněji chci znovu stát a horoucněji milovat tebe a život a sen. Lesk zelených svých očí nech na mojí hlavě spočinout, když doubím voní země dech, zeleně chví se proud. A zapadneme v chladný stín, kde znova dáš mi teplý klín, sebe a život a sen. Pak ve snách naše statečnost vykope v mechu vlhký hrob, kam uložíme minulost a bolest hořkých dob, a všemi květy, jež má háj, ho skryjem... A mně vrátí máj tebe a život a sen. 52

Kniha Hrst květů z různých sezón (1907)
Autor Stanislav Kostka Neumann

Další vydání

10. Pojď, milenko a ženo, v les, v knize Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)