13.   Pomalu se vleču, vleču,

Stanislav Kostka Neumann

Pomalu se vleču, vleču, vím, že smrti neuteču, ohýbám se k zemi. Nad hlavou mi lesy šumí, oh, ta stromiska to umí, chvěju se, chvěju. Měl jsem také mnohé vlohy, teď však klesají mi nohy, usedám do mechu. Opírám se o dubisko, jsem tak malý a tak nízko, chvěju se, chvěju. Oči se mi zavírají, zpívá pták a stromy hrají v samotě a v tichu. Splývám s trávou, splývám s kmeny, člověk chůzí unavený, modlím se k lesu. By mne přijal za své dítě a mne změnil okamžitě v tvrdou krásu dubu, by mne zdvihl rovně k nebi s věnci v rozložené lebi, modlím se k lesu. Pevně utkvím v živné zemi, domov ptáků s nadějemi, porostu a uzrám. Přijde člověk, podetne mě, padnu, zachvěje se země, neshniju, shořím.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

210. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lesem. (Adolf Brabec)
  2. XXXIII. Na luka ocún sed, (Adolf Heyduk)
  3. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  4. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Nechvěj se, nechvěj... (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  7. BALADA NIKOMU (Božena Benešová)
  8. Na strništi. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NA MÝTINĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)