IX
Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
žiznivéžíznivé hrdlo vzpínám po vilném polibku ženy,
smích dnů procitlých vítám po noci probdělé skřekem,
a moje doupě, kde orgií skvrny schnou, krvavě rudé má stěny. –
Žen průvod dlouhý vídal jsem kdysi, lehaje v rokytu měkkém,
a, chvěje se žádostí, přec naň štval jsem rozmaru svého feny;
za nocinocí modravých, opájen měsíce vlažným mlékem,
panny jsem miloval pro jejich strach, pro rozkoše řev – divé ženy...
Pak Smutkem sledován příšerným prchal jsem v křoviny husté,
když trávníky byly sdupány a rokliny zely pusté,
když uvadly smíchy a pocely a vůně lásky když schladla...
Teď ve hrudíhrudi mé tak uvadlé bláznivá touha usládla
po jedné z těch, které potkal jsem, by s mými své snoubila kroky,
a které bych za nocí měsíčních máteřské objímal boky.
[17]