Vstupní modlitba

Stanislav Kostka Neumann

Ve jménu života i radosti i krásy. Hle, země naše, ty, jež ležíš pod nebesy jak žena kvetoucí pod zrádným závojem, buď svato jméno tvé všem lidem po vše časy, přijď nám tvé království se všemi svými plesy, nás ponoř v příval svůj a zajmi sladkým snem. Buď vůle tvá nám vším, jak ptáku je a hmyzu, pokorné bylině i zpívající vodě, jež z drobných pramenů chce míti veleproud; tvá vůle prostup nás jak uhel žíla kyzu, abychom žili s ní ve světlé, moudré shodě a s jasnou hrdostí tvým rodem chtěli slout. Vezdejší chléb svůj si již dobudeme sami, když máme času dost na paláce a básně, na lesklé sítě drah, sny, věže, kabely; však síly třeba nám, jež zrušila by klamy a hlucha k skuhrání klad žití zdvihla jasně a naše synovství nad zápor zbabělý. A viny odpusť nám, jež nevědomost plodí, jichž dračí semeno do prostných srdcí sejí sluhové fantómů a blasfemických věr. Jsme děti svedené; jen bludičky nás vodí do bahen ohavných, že ve své beznaději ti, matko, klnem pak pro jih i pro sever. Však do pokušení nás uveď v každé chvíli, vše chceme okusit, čím tělo tvé nám kyne, kypící, milostné a širé tělo tvé; my žádostivost svou z tvých mocných ňader pili, tvá míza v poskoku se cévami nám řine a lačných útrob tvých jsme květy žíznivé. Jen silné učiň nás ve víře, v lásce k tobě, a jak hvozd na jaře se obrodí náš rod; v temnosvit života se pohrouží jak robě pro sladkou zralostí již pukající plod. Tak zlého zbavíš nás jak černé sněti klasy... Ve jménu života i radosti i krásy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

544. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Věčný přerod (Xaver Dvořák)
  2. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  3. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Fugit hora. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Loučení – shledání. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  6. JARO KOSMICKÉ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. KRÁSNÝ SEN (Zikmund Winter)
  8. báseň bez názvu (Josef Holý)
  9. PROMĚŇOVÁNÍ. (Xaver Dvořák)
  10. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)