PROMĚŇOVÁNÍ.

Xaver Dvořák

To svatý úžas! Ticho! Tajemství! Jas září neviděných na všem skví, hle, zázrak – skutečnost, má země k nebi most: ó jak se srdce láskou rozechví! Je možno přec, by Bůh se sklonil k nám? své oči zda se zvednout odhodlám! Ó rozkoš blízkosti! čím zem Tě pohostí? jen nohou Tvých stín vroucně objímám. Ty, jenž jsi miloval i ptáky oblaků, i lilje na poli, i stáda ovčáků, jak teprv k člověku pláš Láskou! do věků se podáváš mu v tomto zázraku! Vše odložil jsi: Božství majestát, můj Bůh ó čím jen moh’ se stát! ach, jaká Lásky lest, mým hodem Bůh můj jest, ač nehoden, jak člověkem jsem rád!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

219. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  2. TROJJEDINÝ (Xaver Dvořák)
  3. Věčný přerod (Xaver Dvořák)
  4. None (Josef Holý)
  5. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  6. SVĚT DUCHŮ. (Antonín Klášterský)
  7. PÍSEŇ KOSMICKÁ (Zikmund Winter)
  8. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  9. Láska. (Vincenc Furch)
  10. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)