Autoportrét v červnu

Stanislav Kostka Neumann

Nad lesy blankyt zalen strámi táhne dech boří(Na) Na mechu ležím v dubi pod keřem na slu(Na) Na pohozeném klobouku kytice jahod mi hoří(Na) z města jsem člověk ubo však venkovskou mám již ni(Na) Z košile rozhale krk na a smě mi sví(Na) a prsa lehce omše temmi kučerami(Na) V mé tváři trochu vyži hně oči se vzní(Na) kdykoli po mne van prou hlubinami(Na) Mám hube ruce beze stop těž fysic le(Na) však hlínou a šťavami bylin hoj poskvr(Na) Cos jis by mluvilo k že teď o smysl le(Na) přívalem vlažných dojmů příjem obestře(Na) Rukou si podrám hlavu pod černou zcuchanou kšti(Na) a hledím zdlouha něž jakobych hladil v lese(Na) květiny trávy kmeny balvany v mechu tkví(Na) a vše co žiho kde mihne a zaleskne se(Na) Kniha mi vyhlé z kapsy katu pomačkaho(Na) Však připoután k zemi je tu subtil sluch lidský(Na) člověk a hrouda si sdělu rytmus nitra svého(Na) žár krve seň zrá stesk tem erotický(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 5
Celkem veršů: 20
Neurčeno: 20 (100 %)