Křehké štěstí

Stanislav Kostka Neumann

Když člověk příliš hluboko zřel v život, až prostné srdce k smrti zasmušil tou tragikomedií s jménem člověk, tím bláznovstvím, s nímž mládí utratil – a přece proti zvyku svého světa, cos ještě má kdes, čeho neprodá, byť zhanobena byla jeho pravda a v kletbu dána jeho úroda, když umí žít jen po zákonu srdce a vlastní mysli, která necouvá před svatostánky porušené doby, jich kněží davem, jenž se nadouvá –: tu jeho štěstí, najde-li je, má již jen rekonvalescence tichý vděk, jejž ruky dotekem je možno zranit a otráviti dechem pomněnek.

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

336. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLI. (František Leubner)
  2. TO OSUD MŮJ... (František Hais)
  3. JAN HUS. (František Kvapil)
  4. VII. Lučina mladá a sličná jiskří, vlní se, blyští, (Petr Křička)
  5. Jarní pouť. (Eliška Krásnohorská)
  6. Činžovní znělky. (Jan Daniel Korvín)
  7. Na vesnickém hřbitově. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NAŠE SVATBA. (Josef Lukavský)
  9. Polabině. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V jeteli. (Adolf Heyduk)