XLI.

František Leubner

Ach, je nás tu, je nás po světě těch sirot až nadbytečně! V klín matička věčnost odtud k sobě zve co chvíli jedno Věčně. Byť zasáhlo i v chod orloje, z tmy pjalo se na nebesa snah dočasných touhou nesmrtelnosti, – v klín matce potom klesá. Hrob zavoní douškou mateří – – Máť povzdychem hojí skrytě, čím macecha Bolest, otčim Život kdy jí upral věrné dítě. Sic div to: v muž Věčně vyrůstá jen otčíma tvrdou pěstí, – vrať matka však Věčnost jedno Věčně v svět, my na obry vzrostem v štěstí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

309. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kořínky. (Josef Pachmayer)
  2. Do polí! (Augustin Eugen Mužík)
  3. Na vesnickém hřbitově. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZEMĚ MÁ (Růžena Jesenská)
  5. Sonet o dětech soumraku. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Jarní pouť. (Eliška Krásnohorská)
  7. Píseň tuláka. (Augustin Eugen Mužík)
  8. VII. Lučina mladá a sličná jiskří, vlní se, blyští, (Petr Křička)
  9. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  10. Na hřbitově domova. (Augustin Eugen Mužík)