Té, která doma trpí.

Stanislav Kostka Neumann

Té, která doma trpí.
(Slečně Angelice Neumannové.)
Jdem ze dne ke dni, – každý více mrazí, a zbývá člověku jen resignace; ta temná poušť se nezdá míti hrází, a stále nezní signal slední štace. A každé Echo z venčí jenom vrazí hloub do lebky ten černý prapor smutný, – a člověk čeká, až ho k zemi srazí konečný úder, – poslední a nutný. – Jsou stokrát dražší, jež jsme měli rádi, když lásku nahradit má žalář holý, a jejich bolesť stokráte nás bolí... Vím, že dnes Písmo citují nám rádi pro útěchu... Však já jsem pohan hrdý, a těchou mi zde – prokletí hlas tvrdý. [77]

Kniha Nemesis, bonorum custos... (1895)
Autor Stanislav Kostka Neumann

Další vydání

Té, která doma trpí. v knize Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)