II.   V dálku se zavrtáváme bzučíce

Stanislav Kostka Neumann

V dálku se zavrme bzučíce(Na) po boku sestry své silnice(Na) jak ona kameny mi(Na) my tyčemi otrami(Na) jsme rozleny a změřeny(Na) ciframi značeny(Na) táhneme po sterých kilometrech(Na) dnem no v mlhách deštích a trech(Na) táhneme jasem temnotou mrazem žárem(Na) dojaty nejsouce barvou ni tvarem(Na) táhneme přímo oklikami vzhůru i v dol(Na) lhostejny k tomu co je se kol(Na) a naše tyče vegetace geometric(Na) kordonem ston s chocholy zvon(Na) směr značí kudy nadlidská(Na) touha a žízeň ra si cestu(Na) od města k městu(Na) Jak ještěr znave šedinami(Na) dobrác ospa (Na) se strupy bláta a hlíny(Na) silnice pla se pod mi s námi(Na) silnice sestra starosvětská(Na) pi deš men žerou(Na) dušinka trli selská dětská(Na) da diny kolem rostou(Na) vroube příkopy zelemi(Na) chlu se hlídači svými(Na) topoly jeřáby pami(Na) hrušmi jablomi slívami(Na) zele jejich lupe(Na) i zralých plo nachem(Na) a rodem z venkova nele(Na) je krmiti prachem(Na) Silnice sví polednem(Na) když zpěv náš vesele zní(Na) silnice se nočním snem(Na) když hlas náš zdá se pohřeb(Na) kdybychom lásky schopny byly(Na) silnici bychom si obbily(Na) silnici sestru a poutky je(Na) a všechny ci kte se (Na) na a kol a u nebes(Na) všechno co po jejím hřbe(Na) vše co kol pracuje v zi i v lé(Na) a nad skřivana ples(Na) silnici s národem chu(Na) chas tu žeb(Na) kteří se plouží si vykraču(Na) prachem a blátem a sněhem(Na) mrazy praští try du(Na) mřežovím dešťů a slunce žehem(Na) pro osud hube jdou a jdou(Na) v dálku snad známou snad neznámou(Na) silnici po níž sedci táhnou(Na) v košilích režných v pláných hadrech(Na) sedci hně jimž hrdla prahnou(Na) děvčice brutné o strmých ňadrech(Na) pacholci s kravami volky a koni(Na) a rozcháze se letos jak loni(Na) sedci s kosami vozy a stroji(Na) a s pachem po horkém hnoji(Na) a svážece pak úrody pla(Na) řepy a brambory vo sena(Na) jde li tu mimo žena(Na) pohyby ma opi dra(Na) v poledním jasu večerním tichu(Na) za zpěvu kle a smíchu(Na) silnici v noci jíž kdosi jde sám(Na) vstříc neznámým světlům neznámým tmám(Na) silnici v noci kterou se plouží(Na) vůz jako přízrak naříka(Na) s koly jež ospale ve sníh se hrouží(Na) či do bláta po němž tesk(Na) lucerny kal mi se svit(Na) lucerny pod o mrt se klá(Na) žlu a nemoc kmit(Na) a silnici lou jíž konce ne(Na) jež v blankyt se hrouží jak v zapomně(Na) a po níž hrana poušje try(Na) a požíraje kilometry(Na) hned jakoby sal hned jak by se zlobil(Na) ří se automobil(Na)

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

179. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA KŘIŽOVATKÁCH. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Přelud vteřiny. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Vyhlídka. (Emanuel z Čenkova)
  4. Triumfy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Vila Teresa. (Augustin Eugen Mužík)
  6. POHLED NA VLTAVU. (Pavla Maternová)
  7. VESELÝ CHODEC. (Viktor Dyk)
  8. SKÁLY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Píseň strojvodiče. (A. K. Lešan)
  10. SMUTNÉ VEČERY. (Otakar Auředníček)