Panichida

Stanislav Kostka Neumann

Pomona bohy s ňadry brutnými(Na) s hněmi stehny tvrmi jako piře(Na) klín napl mi ovocnými(Na) rozerala prá A hoj k neře(Na) zardě proudy jablek hrušek slív(Na) stékaly po sehnutých větvích do zahrad a niv(Na) vo těž hrozny k prasknu nabobtnaly(Na) již v stráních slunečných sládnouce bezbožně(Na) a plody plody plody ženám vstříc se smály(Na) pro na mošty lenky oslni zrály(Na) a sně děcka předala se jimi nemož(Na) v lesích toho převlhho ta(Na) kde blázni zele se tísnily divoce(Na) jak předzpěv k hud barev jimiž podzim zkvé(Na) ru a čer pršelo v houštinách ovoce(Na) Ve stínech houby šupina chlupa i ly(Na) vzrůstaly velce ve tvarech i barvách kavých(Na) a když jsi mechem tiše šel v němž nohy bořily se(Na) ze skrýší lesních zvoval hedonistic smích(Na) To jis dryada s kozonohem la(Na) tu cosi velmi směho an tiskl prs(Na) docela malounko snad se při tom rděla(Na) to od jeřabin ovšem jichž ve vlasech la trs(Na) ve vlasech dlouhých tmavých zelena(Na) jež s čupřinami faunomi sily se hra(Na) Tak pozd to královsky plody mrhalo(Na) byl ří boha a ze byla buj(Na) pohanství přírody ti v údech i v srdci zpívalo(Na) v samotách božstva la dostaveníčka růj(Na) Tu jednou v tichý podvečer šťavna hojnosti (Na) van podiv hle rozčeřil nivy lesy vody(Na) strom plody těž zachvěl se šuly trávy skry(Na) van vol ny vanul v dál kobaly se plody(Na) U básník šuměl van a váž vanul světem(Na) U pohan odpodaly duby a buky(Na) U básník opakovala tráva s posledním květem(Na) U pohan odpodaly tajem les zvuky(Na) A všechna buj božstva le vod a strá(Na) z pňů z houštin z vodních hlubin vyšla v temnou noc(Na) snad pud je vyvedl snad ze zachví(Na) a Umřel básník šeptala si dlouho přes půlnoc(Na) Pak hle tony zazněly a všechno zachvělo se(Na) píšťaly seň opojná lila plnou ze(Na) ozvěna třásla zrny rév a třásla se i v rose(Na) jen bozi všichni a bohy stanuli zbož (Na) Tu seň starou prastarou velikou svatou ry(Na) nad již no nejlepší jež lahod jest a vášni(Na) v níž ce ze živou rozkoš lásky sklí(Na) a ří organis všech veleb se zachví(Na) tu seň drsnou jako v říjnu ržá jelenovo(Na) a něžnou jako lidská seň na ňadra milenky(Na) tu seň tráva zná i ty houka sovo(Na) tu seň faun zná nymfa zná i modro pomněnky(Na) tu seň míz a kr zná ta člověk sám(Na) pokud ho neobelstil blasfemic chrám(Na) A to že božstva zmlkla odna horkým snům(Na) to bylo tím že sám Veli Pan(Na) jejž probudil ten div ny van(Na) přiložil píšťalu ke kosmatým svým rtům(Na) A píseň zněla ke chvále báska a pohana(Na) ke chvále ze ro plody měn(Na) a zněla dlouho do noci zněla pak do na(Na) ke chvále váš milost v skalách v skrýši zele(Na) a jeden veli žár zpěv se perlil no tou jen(Na) ke chvále sladkých pr božských i lidských žen(Na) Tu sténala ňadra dryady pod dla kozonoha(Na) a mezi pla nohy hně drala se noha(Na) Za báska pohanského v milostném nočním klidu(Na) slavila božstva ze ohnivou panichidu(Na) Veli Pan jim k tomu svou nejlepší seň pěl(Na) a chod i pad jih i sever ke chvále báska zněl(Na) V tu dobu pak zlíbala mrtho báska hlavu(Na) bohy bohyň Venus a vzala jeho slávu(Na) mezi svá ňadra rozkošná nad pomyšle(Na) a nesla ji přímo na Olymp kde smrti již ne(Na)

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

196. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pomsta gnomů. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Astarte Syriaca. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Večer v rokoku. (Jaroslav Vrchlický)
  4. LEGENDA O SV. PROKOPU (Jaroslav Vrchlický)
  5. Čtyři věky lidstva v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  6. LXXXVII. Tempe! Tempe! Údol smavý (Jaroslav Vrchlický)
  7. IX. Snět pohnula se. – Jdi jen dál, (Jaroslav Vrchlický)
  8. I. Park uzavřen jest zrezavělou mříží, (Jaroslav Vrchlický)
  9. II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PASTEL (Jaroslav Vrchlický)