Ráno

Stanislav Kostka Neumann

Ráno
V červnové ráno, ve tři hodiny ráno snem dosud všechno je stkáno v křehký a bledý tvar. Kraj, stisknut mléčným poklopem k zemi, zalklý je dosud soustem noci, jež z rozepjatýmis rozepjatými perutěmi již pouze jako zřidlý stín hrouží se v západ. Dědina ještě má zavřené oči, až k ústům staženu peřinu ticha. Vychladlý, vlhký vane vzduch po jejím čele. Nehybně leží s roztaženými údy, s pokojným dechem, se spícími pudy nevinná, sličná. Vycházím tiše na ranní lov, nemohu jinak než po špičkách. l tak však o zrnka písku mé podešve dělají nesmírný hluk. A přece se všech stran v celém kraji již všichni ptáci cvrlikají, hvízdají, zvoní. Jen ještě větším ticho však činí a lidský krok můj tak nevhodným. Plížím se k řece nemístný zcela, růměncem tvář se mi uzarděla, ač slunce ještě v lesích. 109

Kniha Nové zpěvy (1918)
Autor Stanislav Kostka Neumann

Další vydání

Ráno v knize Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8) (1974)