ČERVNOVÁ NOC

Stanislav Kostka Neumann

ČERVNOVÁ NOC
Do okna jsem se posadil celý, poněvadž noc je tak podivně krásná, jako tvé oči, volání tvoje, ty moje touho temná i jasná. Na lesích mlhy jsou, nad nimi měsíc, tajemně domky dědinou chodí, v dáli se leskne Sázavy stužka, po nebi láska beránky vodí. A vlažné ticho měkce se vzdouvá nadějí, snem, jež červen tu vznítil... Už dlouho jsem štěstí hebké a křehké tak blízko nepocítil. 53